Kočky
Kočka domácí patří mezi nejstarší parťáky člověka v říši zvířat. Vědci se shodují, že všechny dnešní kočky mají společnou praprababičku. Kočku divokou z Blízkého východu. První důkazy o tom, že kočky sdílely domov s lidmi, pocházejí z doby před zhruba 9 500 lety, kdy byla na Kypru objevena kočka pohřbená společně s člověkem.
Kočka domácí a kočka divoká
I když dnes kočka pohodlně bydlí po boku člověka, v srdci je pořád malý divoký lovec. DNA domácí kočky je až překvapivě podobná velkým kočkovitým šelmám a spousta jejích instinktů se za tisíce let téměř vůbec nezměnila.
Domácí i divoké kočky tráví velkou část dne sladkým spánkem, pečlivým „kosmetickým servisem“ a pilováním svých loveckých dovedností. Není žádnou zvláštností, že prospí klidně 16 až 20 hodin denně a zbytek bdělého času věnují péči o svou srst. Díky tomu jsou vždy upravené, pachem neutrální a pro kořist o něco méně nápadné.
Zajímavým dědictvím po divokých předcích je také "hnětení" neboli přešlapování tlapkami – kočičí rituál, kterým si kdysi připravovaly měkoučké a bezpečné místo k odpočinku.
Kočičí supersmysly
Kočky vidí za šera mnohem lépe než lidé a jejich sluch je jako z jiného světa. Zachytí i ty nejvyšší zvuky, které lidské ucho vůbec nezaregistruje, a navíc přesně určí, odkud přicházejí. K orientaci používají i své vousky. Ty fungují jako supercitlivé dotykové senzory, které jim prozradí, co se děje v jejich okolí. Díky dokonalé kombinaci zraku, sluchu a hmatu patří kočky mezi nejúspěšnější a nejrafinovanější lovce v celé živočišné říši.