Jak je to u nás?

Na naší zahradě dříve žádné jezírko nebylo, ale tušili jsme, že je naše zahrada odvodněná. Pod zahradou totiž neustále odtékala voda z podivné trubky do potoka, a to i za největšího sucha. Místní si navíc pamatovali rybníček na naší zahradě, na kterém se v zimě bruslilo.

Snažili jsme se najít v archivech nějaké podklady k možnému odvodnění pozemku, ale nic jsme nenašli. Nakonec jsme zkusili požádat o pomoc kamaráda proutkaře. A ejhle, vodu předpověděl! Když jsme pak hrábli bagrem do země, našli jsme staré meliorační trubky.

Dnes stojíme na začátku jejich proměny. Z vody, kterou meliorace dříve odváděla pryč, plánujeme vytvořit malé jezírko. Celý projekt je zatím v plenkách, ale právě vodní plocha patří mezi prvky, které by v přírodní zahradě neměly chybět.

Proč je to důležité?

Meliorace byly ve 20. století jedním z hlavních triků komunistického zemědělství – vysušily podmáčené pozemky a otevřely cestu k pěstování plodin tam, kde by to dříve nikoho ani nenapadlo. Dnes ale v mnoha oblastech řešíme přesný opak: vody je v krajině málo. Staré meliorační systémy dál poctivě odvádějí vodu pryč, i když by byla pro přírodu i člověka doslova pokladem.

Když se krajině vrátí schopnost přirozeně zadržovat vodu, začne se jí dařit mnohem lépe – rostlinám i živočichům, a celé území lépe zvládá období sucha. Na našem pozemku se po vybudování jezírka objevili vodní živočichové, přibylo hmyzu i ptáků a místo doslova ožilo. Někdy stačí nechat vodu zůstat tam, kde přirozeně vzniká, a příroda už se o zbytek s radostí postará sama.